Humolity
Humolit je převážně ústrojná hmota, která se vytvořila zvláštním anaerobním rozkladným pochodem (rašeliněním), hlavně ze zbytků odumřelých rašeliništních rostlin.
Jako nerost je původu přírodního, obsahuje přes 50% spalitelných látek a rostlinné zbytky si v ní dlouho uchovávají svou strukturu.
U normálního rozkladu ústrojných látek, při němž vzniká humus a který nazýváme humifikací, jde především o uplatnění biologických činitelů - hlavně nižší flory a fauny - vedle slabších vlivů fyzikálních a chemických. Při rašelinění se naopak uplatňují tyto vlivy nejsilněji a to za ztíženého až znemožněného přístupu vzduchu, a obvykle za nadbytku vody, při čemž spolupůsobení mikroorganismů je při rozkladu omezené. Při rašelinění tedy převládají pochody odkysličovací, redukční a vznikající hmota si uchovává svou strukturu a vyznačuje se vysokým obsahem uhlíku.
Rašeliny z různých ložisek se liší svým složením i chemickými vlastnostmi. To je způsobeno složením výchozího materiálu (zbytky rostlinné pokrývky), okolnostmi které nastávaly při ukládání a rozkladu apod.ukládání a rozkladu apod..
a) slatinné - vyznačují se zvýšeným obsahem popela (6 - 18%), neutrální nebo zásaditou reakcí a značnou rozmanitostí ostatních vlastností,
b) přechodové (smíšené) - se ukládají za poněkud chudší minerální výživy a mají proto též nižší obsah popela (4 - 6%) a slabě kyselou reakci,
c) vrchovištní - vznikají za chudé výživy a rozmanitých vláhových poměrů, což také vyvolává nestejnosti ve stupni rozložení. Obsah popela je vesměs nízký (2 - 4%).
Úprava humolitu před použitím
Humolity používané v lázeňství jsou různé povahy. Používá se všech druhů. Každý druh vyžaduje jiné úpravy a přípravy. Nejkvalitnější slatina je sirnoželezitá (Františkovy Lázně, Toušeň, Třeboň, Bělohrad, Bechyně), kterou je třeba haldovat aby peloid „uzrál“. Prakticky jde o to, aby se v nich rozložil pyrit na síran železnatý a volnou kyselinu sírovou. Síran železnatý je pak dále oxidován na síran železitý, který pomáhá oxidovat pyrit na síran železnatý a síru. Volná kyselina sírová se dalších reakcí účastní jako rozpouštědlo – rozkládá zbylé karbonáty, hydroxidy a chloridy, které jsou v peloidu obsaženy. Tyto procesy jsou ovšem daleko složitější. Jejich výsledkem je značné zvýšení obsahu látek ve vodě rozpustných, zvláště síranů, a zvýšení obsahu elementární síry rozpustné v tucích. Toto zvýšení může být až desetinásobné. Podobně je třeba upravovat i slatiny karbonátové. U většiny ostatních peloidů není tato úprava vhodná, protože jí utrpí fyzikální vlastnosti. U slatin sirnoželezitých však jsou fyzikální převýšeny zlepšením chemických vlastností.
U peloidů prostých (rašeliníková rašelina, ostřicová, ostřicorákosová slatina) se větráním rozrušuje struktura organických zbytků a vysoce hydratované humusové koloidy. Tím se snižuje bobtnavost, vododržnost a jiné důležité vlastnosti.
